Gran Canaria

Gran Canaria

6.11.

Kotvíme v Las Palmas. Přístav je velký a přeplněný. 22.listopadu zde startuje závod ARC- Atlantic rally crossing- z Kanárských ostrovů na St.Lucii. Marina je plná, mnoho lodí stojí na kotvě v zátoce za marinou a my jsme rádi, že nás tu alespoň na dva dny nechali kotvit. Od příjezdu fouká velmi silný NE (pasátní vítr, který je zde převažující i když ne v takové síle jako dnes a nepolevuje ani v noci). Dle předpovědi se nás bude držet v plné síle během celého pobytu. Každopádně v sobotu musíme odjet. Martin odlétá v pátek večer a my s Ráďou vyplouváme v sobotu ráno směr jih- náš cíl je Taliarte, podle knihy Atlantic Islands menší přístav- převážně rybářský a bez zázemí. Plavba je dosti divoká. Silný vítr NE kolem 30kn. To by ani nebyl takový problém, protože plujeme na zadní vítr a pěkně nás to žene vpřed, ale problém- tedy minimálně pro můj žaludek jsou vlny chodící z boku, které houpou lodí ze strany na stranu.

Připlouváme k malému přístavu u zřejmě převážně průmyslového městečka Taliarte. Jsme jediní turisté a pokud nepočítám 3větší rybářské lodě, tak jsme i největší. Zkoušíme dvakrát hodit kotvu, ale nedrží. V přístavu i přes krytí skalami a vlnolamy fouká dost vítr a my splouváme. Je zde jedno místo bokem k molu, ne sice ideální, protože je krátké a mezi rybářskými loděmi, z nichž do moře vybíhají šikmo muringová lana,ale zkoušíme tedy zakotvit. Dáváme odbojníky na pravou stranu, chystáme lana a vážeme se. Fouká silný vítr, který nás tlačí k molu, takže kotvou „odíráme“ kus betonu. Po přikotvení přijíždí místní policista a hlídač přístavu v jednom, bere si od nás pasy a radí nám, že lepší by bylo zakotvit na protější straně. Snažíme se mu vysvětlit, že za tohoto větru se nám odtud nedaří vyjet,ale zřejmě našemu pokusu ani ukazování nerozumí. Za chvíli přijíždí a vrací nám pasy, že je vše v pořádku. Za kotvení nic neplatíme.

Vyplutí z tohoto ne zrovna vhodného místa vymyslí kapitán nakonec dobře. Čeká nás operace odvázat muring z mola, přendat na malý čluník abychom si do něj nezamotali kýl a vyjet. Plujeme směr Pasito Blanco. Vítr máme v zádech o síle až 45uzlů, dnešní vzdálenost něco kolem 20mil tedy proletíme. Vlny jsou velké stejně jako včera, plujeme jen na cca třetinu geny a i tak letíme rychlostí 7uzlů. Jen co míjíme jižní cíp Gran Canaria a blížíme se k cíli, mění se ráz počasí. Protože jsme v závětří, vítr a vlny najednou zeslábly na minimum a teplota stoupla. Poslední půl míle do přístavu dojíždíme na motor, protože už nefouká. Dalekohledem se díváme na městečko Maspalamos, kde se táhne dlouhá pláž plná turistů na lehátkách.  Vidíme písečné duny, pro které je toto letovisko známé a taky mraky hotelů a podobných komplexů. Marina je kousek za městem, zakotvíme u benzinky a se znalostí několika málo španělských slovíček vysvětlujeme zaměstnanci přístavu kolik dní zůstaneme. Navede nás na místo a podá nám muringy k zakotvení. Mariny je menší, hned vedle je velké golfové hřiště a spousta malých domečků- apartmánů pro turisty. Je tu ticho a klid.

Navečer se vydáváme do městečka. Cesta vede buď po silnici, která objíždí celé golfové hřiště, takže bychom si museli vzít taxi, nebo daleko kratší cesta pod golfovým hřištěm podél kamenité pláže. Rozhodujeme se pro procházku. Jdeme nejdříve přes písečnou pláž, na které ještě teď večer polehávají skupinky lidí, potom začíná kamenité pobřeží a nad ním se do výšky alespoň 15-ti metrů tyčí skály s vykukujícími kameny, které vypadají, že se každou chvíli uvolní. Tato část pobřeží je téměř bez lidí. Potkáváme jednoho šnorchlaře a jeden pár. Jdeme dál a za výběžkem skály se nám naskýtá originální panorama. Moře, zapadající slunce a na kameni zády k nám stojící nahý rybář s velkým prutem, zřejmě čekající na svůj velký  večerní úlovek.

Už jsme na dohled od městské pláže, když v z kamenů udělané nízké ohrádky spatříme dalšího opalujícího se naháče se svým psem, zřejmě jsme na nějaké neoznačené nudistické pláži, říkáme si a ani ne o 5m dále v další kamenné ohrádce vysoké asi 30cm souloží pár ve středním věku. Taktně odvracíme zrak a přídáváme do kroku. Městečko Maspalamos bylo zřejmě vystavené s jediným cílem a sice uspokojit potřeby turistů- všude hotelové komplexy, bazény s výhledem na moře, načančané restaurace s výběrem od hranolek,přes pizzu, paellu až k steakům, jedna jako druhá. Všude obchody a nákupní střediska. Po prohlídce městečka a povinném schlazení zmrzkou si bereme taxíka a jedeme zpět do Mariny. Cesta po silnici je alespoň tak 5krát delší než po pobřeží.

Během dalších dní jsme uskutečnili malou výleto-procházku na písečné duny v městečku Maspalomas. Oooooo jak jsme vzpomínali na písečné duny ve Vietnamu, kde byly naše nohy vyryté v písku jedinými stopami na celé duně. Tady opět potkáváme turisty, tedy jejich koncentrace není tak vysoká jako na pláži. Zřejmě již ne každý GG (german geriatrist) by se vyšplhal do písečného kopce aby neriskoval následné využití všude přistavených sanitních vozů a následnou návštěvu jedné z mnoha dobře vypadajících kanárských klinik.

Poslední den před mým odletem jedeme poznávat s naším vypůjčeným Suzuki Jimmym vnitrozemí. Kdesi, kdysi jsem četla, že při projetí Gran Canarie máte pocit,že jste projeli několik zemí na různých kontinentech. My během našeho denního výletu kdy jedeme autem nejdříve přes 2hodiny klikatými silničkami do kopce, všude vidíme mohutné masivy skal, které jsou v kombinaci s mraky opravdu fotogenické. Každou chvíli stavíme na vyznačených vyhlídkách. Vnitrozemí je hodně skalnaté a je zde patrný sopečný původ ostrovu. Dále je tu opravdu málo zeleně, jen občas někde vykukuje pichlavý kaktus nebo vysoký stromek podobný přesličkám z pravěku. V tento den ještě navštěvujeme město (spíše vesnici) San Francisco a o pár kilometrů dále i Las Vegas. Cestou z hor frčíme opět klikatými silničkami dolů směr letiště kde se loučíme a já odlétám s EasyJet přes Londýn zpět do chladné Prahy.